Popis postavy

Carter je příslušníkem speciálních jednotek americké armády, které většina zná pod neoficiálním názvem Zelené barety. I když se jedná o drsné chlapy, které většina mylně považuje za bandu hrdlořezů, v osobním životě byste na Carterovi nepoznali, kolik toho už má za sebou.
Díky své práci a náročnému tréninku je schopný téměř všeho, ale to se vztahuje pouze na práci. V soukromí to býval otevřený a veselý chlapík, který nade vše miloval svou přítelkyni Rebeccu. I přes riziko, které jeho práce přinášela, vždycky tvrdil, že má šťastný život. Byl ve skvělé formě, měl vlastní byt, nádhernou přítelkyni, jeho kolegové byli zároveň jeho nejlepšími přáteli. Všechno ale jednou pomine. Stal se z něj uzavřený člověk, který málokdy mluví sám od sebe. Ztratil přítelkyni, přátele z práce a jeho život se mu zhroutil pod rukama. Teď je více než kdy dřív fixovaný na svou práci, i když se teprve vzpamatoval ze zranění, která utrpěl během poslední akce.
O své práci příliš nemluví, ani o tom, co se posledně stalo. Nepleťte si jeho odtažitost s arogancí, tak tomu vůbec není. Carter se jen vyhýbá navazování jakýchkoliv vztahů, protože sám nejlépe ví, jak moc bolí ztráta blízkých a lidem se příliš neotvírá. Společenskému dění se spíše vyhýbá. Pokud s ním někdo chce navázat kontakt, je hodně zdrženlivý. Dění kolem něj mu však není úplně jedno. Je to tvrdý chlap zocelený náročným výcvikem i vším, co v práci viděl. Bez zaváhání se postaví za utlačované a brání ty, kteří jsou v právu. Rvačkám se vyhýbá, aby si nenadělal zbytečné problémy, protože Special Forces jsou jen pro disciplinované muže, ne pro problematické floutky. Nenechá sebou ale jen tak zametat, pokud se musí bránit, brání se. Útočník by si měl ale často rozmyslet, s kým že se to chce vlastně pustit do křížku.
Carter si rád rozšiřuje obzory, což se mu díky tvrdému tréninku neustále daří. Kromě fyzických a taktických dovedností jeho práce zahrnuje také výuku jazyků a poznávání zvyků a kultury různých oblastí světa. Jeho největším přáním je překvapivě klidná dovolená, během které by mohl procestovat všechna zajímavá místa jako obyčejný turista, beze zbraně a bojů. Po odchodu jeho přítelkyně jsou pro něj důležité jen dvě ženy – jeho matka a čtyřletá neteř Amanda.
Svou práci nepoužívá jako výmluvu ani jako důkaz, že by byl snad lepší než ostatní. Je to skromný člověk, kterému ke štěstí stačí málo, ale ve štěstí si brání hlavně on sám.

​

Minulost:

Carter svého otce nikdy nepoznal, zmizel totiž dřív, než se Carter narodil. Byl to Američan a jeho matka žila pro změnu v Dublinu. Svého biologického otce nikdy nehledal, protože nemá zájem znát člověka, který při vidině zodpovědné péče o své dítě raději zdrhnul. Za svého otce považuje matčina přítele, za kterého se provdala, když byly Carterovi čtyři. O rok později na svět přišel Carterův nevlastní bratr Alex, se kterým si rozumí dodnes.
Z důvodu, který ani sám Carter pořádně nezná, se chtěl vždycky dostat do armády a dělal pro to vše. Udržoval se v kondici, trénoval se a vzdělával. Jediné, co mu jeho biologický otec dal a Carterovi to bylo co k čemu, bylo americké občanství, takže Carter směle vyrazil do Ameriky, kde se mu podařilo stát členem armády. Ani Carter neví, jak se k „Zeleným baretům“ vlastně dostal, ale najednou seděl na výběrovém kursu, kterým po 23 dnech prošel a mohl se účastnit kvalifikačního kursu. To byla výzva. Nic těžšího Carter ještě nezažil, ale zatnul zuby a po několika týdnech, kdy se ho, stejně jako ostatní adepty, snažili psychicky i fyzicky zlomit, získal zelený baret s odznakem Special Forces, nápisem DE OPPRESSO LIBER ( osvobodit z útlaku ) a “fleší” jednotky. Carter se stal členem dvanácti členného týmu, kde byl jedním ze dvou specialistů na zbraně. Mohl na sebe být hrdý.
Chyběla mu už jen přítelkyně. Po několika letech a pár vztazích potkal Rebeccu a věřil, že ona je ta pravá. Měl všechno, co si jen mohl přát. Práci, díky které mohl pomáhat lidem a nádhernou přítelkyni. Všechno ale vzalo rychle za své.
Před několika měsíci se akce jeho týmu zkomplikovala. Z 12 členů přežili pouze 4. Poslední ranou do jeho pomyslné rakve byl odchod Rebeccy, která už nechtěla dál žít s někým, kdo byl podle ní sebevrah, když dělal to, co dělal. Carter přišel o své parťáky, přítelkyni a k tomu všemu musel ještě bojovat se svými zraněními. Změnil se, ale přesto chtěl dát pokračovat ve své práci.
Nyní se již zotavil a připravil na návrat na základnu, kde se chtěl opět hlásit do akce. Stěží ale mohl předvídat, že letadlo, které jej tam mělo dopravit, skončí roztrhané na kusy uprostřed ničeho.