Rose Westwood
​Měla to být poklidná cesta z Pekingu, kde Rose strávila několik dní svého volna. Teď ji prázdniny skončila a ona měla v plánu navštívit svoji rodinu, než nastoupí do posledního ročníku. Poslední den na pekingském letišti nastoupila do letadla 515. Bez nějakého strachu z létání si sedla na svoji sedačku a vytáhla papíry. Ještě před vzlétnutím stihla napsat jednoduchou smsku matce. Vzlétnutí bylo klidné a tak let vypadal, že se obejde bez komplikacích teda až na pár cestujících co si první let neužívali. Do doby než se celé letadlo začalo třást a snad po pár minutách viděla hořící motor, v ten moment začala panikařit. Nasadila si kyslíkovou masku a nehty zaryla do sedačky. Na jejím strachu se přidalo i ztráta několik důležitých součástek letadla a oni se pomocí gravitace řítili na zem. Po silném dopadu měla nohy zaseklé mezi sedačkami a nemohla s nimi hýbat. Než ji někdo přišel pomoc tak svoji nehybnost dávala za vinu nemoci, nakonec se ukázalo, že je to jenom kvůli sedačkám. K raněným se moc nepřibližovala, už jenom kvůli tomu, že vůbec netušila, jak jim pomoc a tak s pár škrábanci šla pomáhat se zavazadly. Jak dlouho tu budou? Dostanou se pryč? Přijede pro ně někdo? Ví to tom rodiče? Tyhle otázky si kladla celou dobu při práci a zbavila se jich, až když usnula v troskách letadla. I přesto, že Rose skončila kdo ví, kde je opravdu ráda, že měla oproti jiným štěstí a přežila a slíbila si, že se vrátí domů.